Pro festival Struny podzimu (který je mimochodem skvělý) jsem udělal rozhovor s jihoafrickou legendou Hughem Masekelou. 5.11. zahraje v Praze s Larrym Willisem a je to vedle Herbieho Hancocka další vitální sedmdesátník, který do ČR v letošním bohatém jazzovém podzimu zavítá.

CZ

 Jste stále v plné síle, máte neuvěřitelně nabitý program koncertních turné a nahrávání a nezdá se, že byste se v dohledné době chystal zpomalit. Jak to děláte, že jste stále tak plný života, a jak nejraději relaxujete, když jste na cestách?

Nemám žádné tajemství pro spokojený život, snad jen – vždy jsem si cenil toho hlubokého úžasu ze zázraku vesmíru a úcty k němu. Už od raného dětství jsem byl atletického ražení a dodnes cvičím pokud možno každý den. Navíc chodím plavat všude, kde je dostatečně teplé počasí. Chodím, tancuji, skáču na trampolíně a víc jak deset let také důsledně cvičím tai-či. Snažím se jíst zdravě, ale nevymýšlím si kolem toho kdovíco. Hudba, tak jako vzduch, hlína a voda, je darem přírody pro všechny živé tvory, takže pokud si člověk štědře zavdává z její ohromující síly, získá z ní potřebnou posilu. Když jsem na cestě, tak se nejraději odreagovávám cvičením, vydatným spánkem a dobrým jídlem.

Co je pro vás nejdůležitější, když skládáte hudbu nebo vybíráte repertoár?

Jelikož jsem byl hudbou okouzlen už od narození, stále se na ni dívám z dětské perspektivy, a tak nejsem schopen na jakékoliv rovině analyzovat svůj vztah k hudbě. Když mě trkne nějaký nápad, tak se jím nechám vést. Někdy je velmi těžké skládat a člověk vzdá projekt, do kterého se pouštěl s velkým nadšením. Jindy zas člověka napadne píseň komplet včetně slov a hudby jen tak jakoby mávnutím proutku nebo nějakým čarováním. Hudba má neuvěřitelnou mystiku.

 Co se vám líbí na hře v duu oproti vašim obvyklým vystoupením s celou kapelou?

Mě naprosto dostává spolupráce s jakoukoliv kombinací vynikajících umělců. Zvláště pokud se mezi účastníky vytvoří přirozená synergie, tak na počtu vůbec nezáleží.

Kdybyste měl ve třech větách popsat svého přítele Larryho Willise, jak byste to udělal?

Larry Willis je pro mě přítelem, bratrem a kolegou už po dobu 54 let a za tu dobu mi ukazuje stále stejnou tvář – opravdová věrnost a upřímné přátelství jsou středobody jeho života.

Larry Willis je jedním z nejvtipnějších lidských bytostí, které tu kdy po světě chodily – jeho harlemské průpovídky a vtípky vždycky způsobují záchvaty břichobolného smíchu a radosti.

Když Larry Willis hraje na klavír, je to jakoby hrál orchestr, kombo, duo, lahodný a radostný hlahol… Když mě doprovází, připadám si, jako bych seděl na velkém buclatém mráčku. Když hraje sólový klavír, všechny hluché uši se před ním mají na pozoru, Larry je prostě kouzelník.

 Mnoho Čechů hledalo za doby komunismu v hudbě duchovní útočiště. Fungovala u vás hudba stejným způsobem během apartheidu?

Hudba dělala pro jihoafrické hnutí proti apartheidu divy. Třeba i tím, když v roce 1963 Miriam Makeba promluvila před Valnou hromadou OSN – svět si poprvé apartheidu pořádně všiml. A když v roce 1965 získalo album An evening with Harry Belafonte and Miriam Makeba, které se skládá převážně z protestních songů, cenu Grammy za mluvenou hudbu, světu se otevřely oči zas o něco víc. Do roku 1985 měl každý umělec v kterémkoliv jazyce po celém světě na nějakém svém albu alespoň jednu písničku, která zatracovala rasistický režim Jižní Afriky. Většina zemí tak tlačila na svoje vlády, aby bojkotovaly Jižní Afriku. Milióny lidí kladoucích odpor uvnitř země zpívaly radikální militantní protestsongy na nejrůznějších pochodech a demonstracích. A právě pod tímto tlakem se apartheid nakonec rozpadl.

 Proč je hudba pro lidi důležitá?

Hudba je jako vzduch, hlína, slunce nebo voda, je to dar přírody, bez které by byl život velmi děsivý. Živé bytosti nemohou žít bez hudby. Kdyby hudba přestala existovat, zničilo by je to.

 

EN

 You are still going strong, you have an incredibly busy touring and recording schedule, and you don’t seem to intend to slow down. What is your secret for staying so vital, and what is your favourite escape on the road?

I have no secrets for living happily, except that I have always cherished the deep awe and respect I have for the miracle of the universe. I have been athletic from early childhood and still exercise every day that I can. In addition to that, I swim wherever the weather is warm. I walk, I dance, I trampoline and have been doing Tai Chi religiously over the past ten years. I eat as healthy as I can without being fastidious about it. Music, like air, soil and water is nature’s gift to living creatures so that if one partakes generously of its magical vitality, one enjoys critical nourishment from it. My favourite escape on the road is exercise, lots of sleep and good food.

What is most important to you when composing or picking material to perform?

Because I got bewitched by music at infancy, I still regard it from the perspective of a child and hence I am unable to analyze any relationship I have with music at any level. When an idea kicks in, I just go with its flow. Sometimes, composing is very hard and one can abandon an initiative that began with a high enthusiasm then mental block. And again, some songs come to one complete with words and music just like in magic or witchery; the mysticism of music is mind boggling.

What do you like about the intimate duo setting as opposed to a performance with your regular touring band? 

Collaboration with any combination of outstanding artists is absolutely hypnotic. Particularly when there is natural synergy among the participants, numbers do not matter.

If you had to describe your friend Larry Willis in three sentences, what would they be?

Larry Willis has been a friend, brother and colleague over a period of 54 years during which he always has shown me the same face. True loyalty and sincere affection are his beacons of life.

Larry Willis is one of the few outrageously funny human beings to ever walk the earth. His Harlem tales and jokes always lead to rib – cracking and boisterous laughter and joy.

When Larry Willis plays the piano, he makes it sound like an orchestra, a combo, a duo, a sweet and joyful earful, so much so that being accompanied by him feels like sitting on a big fat cloud. When he solos on the piano, he becomes like an assassin of the tin ear, Larry is magic.

Many Czech people used music as a spiritual escape from Communism in its era. Did music work for you this way in the Apartheid times?

Music worked wonders for the South Africa anti-Apartheid initiatives starting with when Miriam Makeba addressed the UN General Assembly in 1963 when the world first really became aware of Apartheid. The CD recording ‚An evening with Harry Belafonte and Miriam Makeba‘ which was mostly protest songs won 1965’s Grammy Award for talk music, this conscientised the world even further. By 1985, every artist recording in every language all over the world had at least one song on their CD condemning South Africa’s racist regime. This resulted in most countries pressuring their governments to boycott South Africa. Inside the country, the millions who made it ungovernable sang radical militant protest songs at rallies, marches and protests, Apartheid crumbled from this pressure.

Why is music important for people?

Music is like air, soil, sun and water, a gift of nature, without it life would be very frightening. Living creatures cannot live without music, they would all self destruct if music ceased to exist.